Vzpomínáte si na ty chvíle, kdy jsme jako děti běhali po vesnici, plnili soutěže a věřili, že pohádky opravdu existují? V Kvílicích jsme to zažili znovu – a bylo to ještě lepší než v dětství.
Dětské oči se rozzářily, když je na stezce vítali Křemílek a Vochomůrka, Mach a Šebestová, Baba Jaga z Perníkové chaloupky a další pohádkové postavy.
Každý úkol byl malým dobrodružstvím.
Každá soutěž znamenala smích, napětí a radost z pohybu.
A to nejdůležitější?
Nikdo nebyl poražený – každý si odnesl odměnu, zážitek a pocit, že byl součástí něčeho krásného.
Jako rodič jsem byl nadšený.
Vidět syna, jak s kamarády běží od stanoviště ke stanovišti, povzbuzován pohádkovými bytostmi a dospěláky, bylo nenahraditelné.
Ale nebylo to jen o dětech.
I my dospělí jsme si našli čas na úsměv, sousedské popovídání a skvělé občerstvení.
Byli jsme na chvíli zase dětmi.
Tahle akce byla pro mě důkazem, že když se spojíme a uděláme něco pro naše děti, vytváříme vzpomínky, na které budou jednou rádi vzpomínat.
A možná právě proto mám z letošního Dne dětí v Kvílicích ten nejlepší pocit za poslední roky
