Na kraji kouzelného lesa stál rybník, který každý podzim zdobil zlatými listy padajícími z okolních stromů. Na jeho hladině se zrcadlila obloha, a každý, kdo se sem podíval, říkal, že je to místo plné kouzel a krásné přírody.
Jednoho dne, když se jaro začalo probouzet, přiletěla na rybník mladá labuť. Byla krásná, její bílá peříčka se třpytila na slunci jako perly. Říkali jí Perla, protože se zdá být vzácná a výjimečná. Perla byla na své první cestě za novým domovem, ale zatím netušila, že na ni čeká něco víc než jen domov.
Na opačné straně rybníka žil mladý samec labutě, kterého všichni znali jako Sněhobílého. Byl silný, statečný a věřil, že jednou najde labuť, se kterou bude sdílet svůj domov i srdce. Když poprvé spatřil Perlu, jeho srdce udělalo malý kotrmelec. „Kdo je to?“ říkal si, zatím pro sebe
Perla si nejdříve Sněhobílého nevšimla. Byla zaujatá novým prostředím, plavala po rybníku a objevila jeho zákoutí. Ale Sněhobílý byl odhodlaný seznámit se s ní. Pomalu připlaval blíž a začal jemně třepotat křídly. Perla se objevila a její pohledy se setkaly. Chvíli se jen tiše dívali jeden na druhého, jako by neveřili svým očím, může být někdo tak krásný.
Od toho dne byli nerozluční. Společně objevili krásu rybníka, hráli si na hladině a dlouhé hodiny spolu tiše plavali. Sněhobílý ukazoval Perle všechna tajemná zákoutí svého domova – malý ostrůvek ukrytý v rákosí i tichou louku, kde se každý večer zlatilo zapadající slunce.
Jejich pouto sílilo a oba věděli, že našli toho pravého. Na jaře, když se znovu oteplilo, začali stavět své první hnízdo na ostrůvku uprostřed rybníka. Bylo pevné, chráněné rákosím, a stalo se jejich bezpečným domovem
Perla snesla několik vajec a trpělivě se zahřívala, zatímco sněhobílý ji hlídal. Nikdy se nevzdal své role ochránce – každého, kdo by se pokusil její klid narušit, odháněl statečně pryč.
Jednoho slunečného rána se z vajec vylíhla mláďata – pět malých šedivých kuliček s jemným chmýřím. Perla je pečlivě učila plavat, zatímco sněhobílý hlídal okolí. Každý večer je oba chránili svými křídly a učili je, jak přežít ve světě plném nebezpečí.
Mláďata rychle rostla as příchodem léta se učila létat. Sněhobílý a Perla je vedli na jejich prvních letech nad rybníkem, ukazovali jim, kde najít potravu, a připravovali je na samostatný život. Když přišel podzim, mláďata byla připravena opustit svůj rodný rybník a najít svůj vlastní domov.
Perla a Sněhobílý zůstali na rybníku sami, ale jejich pouto bylo stejně silné jako na začátku. Každý rok se jejich příběh opakoval – společně budovali hnízdo, chránili svá mláďata a dokazovali všem, že láska a věrnost jsou tím největším kouzlem, které rybník ukrývá.
Fakta o labuti velké:
- Věrnost: Labutě velké tvoří páry na celý život. Pokud jeden partner zemře, druhý dlouho truchlí a často zůstane sám.
- Hnízdění: Hnízda labutě staví na břehu nebo na ostrůvcích z rákosí a trávy. Samice snáší 4–7 vajec, která se líhnou po zhruba 35 dnech.
- Mláďata: Po vylíhnutí jsou mláďata šedá a získávají bílou barvu postupně během dospívání.
- Velikost: Labuť velká je jedním z největších ptáků schopných letu, s rozpětím křídel až 2,4 metru.
- Symbolika: V mnoha kulturách jsou labutě symbolem lásky, věrnosti a elegance.
Kdo je dalším spolupracovníkem Kladenských listů plus Dagmar Stříbrná?
K fotografování se dostala už v předškolním věku, kdy dostala svůj první aparát od tatínka. Už od začátku se ukázal její talent, který zaměřila primárně na makro fotografie. Postupně se dokázala vypracovat na dnes uznávanou odbornici ptačí říše a dokáže originálním a dokonalým způsobem, zachytit prchavé vteřiny z tohoto světa. Dnes už odrostlejší, po desítkách let, fotografka, duší neustále mladá, neváhá pro dokonalou fotografii, bez ohledu na počasí, trávit hodiny, bez hnutí, ve svých zamaskovaných úkrytech, i pro jedinou fotku. Kladenským listům plus je ctí, že mohou využívat její fotografie a seznámit s nimi své čtenáře.
