Dagmar Stříbrná – Příběh o návratu vlh pestrých do Středočeského kraje

Byl jednou jeden teplý jarní den, když se obloha nad Středočeským krajem začala třpytit barevnými křídly. „Holky, už jsou tady!“ zvolala sýkorka modřinka, která seděla na větvi staré vrby. A měla pravdu – po dlouhé cestě z daleké Afriky se vrátily vlhy pestré!
Vlha pestrá, jak už její jméno napovídá, byla opravdu nádherná. Měla peříčka jako z duhy – trochu modré, trochu zelené, trochu zlaté – a když letěla, vypadalo to, jako by se nebe samo rozhodlo tancovat.
„Zdravíme Středočechy!“ zazpívala první vlha, která právě přistála na oblíbeném písčitém svahu u řeky. „Tohle je to pravé místo pro naše hnízda!“
A tak si vlhy začaly stavět hnízda v písku. Vyhrabávaly si dlouhé nory, do kterých pak snesly vajíčka. Každá vlha byla pilná jako včelka – nebo spíš jako sova s mapou, protože přesně věděla, kam se vrací.
Lesní zvířátka je zvědavě pozorovala. „A myslíš, že se jim podaří vyvést mláďata?“ ptal se zajíc srnky.
„Když jim dáme klid a budeme je chránit, tak určitě ano,“ odpověděla moudře srnka.
A opravdu – za pár týdnů se z vajíček vyklubala malá, žlutoplavá ptáčátka s obrovskými zobáčky a věčně hladovými bříšky. Rodiče létali sem a tam a nosili jim jídlo – hlavně včely, vosy a vážky. Ale nebojte, vždycky si dali pozor, aby je nejdřív zbavili žihadla!
Dny ubíhaly a mláďata rostla jako z vody. A když přišel čas, začala se učit létat. S prvními nesmělými křídly opustila hnízda a rozlétla se do kraje. „Tady je krásně,“ pískla jedna z mladých vlh. „Tady chceme být i příští rok!“
A tak všechny zvířátka i lidé, kteří vlhy zahlédli, tiše drželi palce, aby se jim u nás líbilo. Protože vlha pestrá není jen pták – je to posel slunce, barvy a přírody.
Ať úspěšně na svých oblíbených hnízdištích vyvedou své mladé. A příští rok – zase na viděnou!

Vlha pestrá – fakta:

Latinský název: Merops apiaster
Čeleď: vlhovití (Meropidae)
Český název: vlha pestrá

Základní informace:

  • Velikost: 25–29 cm (plus dlouhé střední ocasní pera)

  • Rozpětí křídel: cca 35–40 cm

  • Hmotnost: kolem 50–70 g

  • Zbarvení: velmi pestré – tyrkysová spodina, žlutá hruď, červenohnědá záda, černý pruh přes oči

Výskyt:

  • Původ: jižní Evropa, severní Afrika, západní Asie

  • V Česku: tažný pták, hnízdí nepravidelně v teplejších oblastech, hlavně na jižní Moravě a na jižním Slovensku

  • Rozšiřuje se k severu – v posledních letech hnízdí i na střední Moravě nebo v Polabí

Hnízdění:

  • Hnízdo: samice a samec vyhrabou hlubokou noru ve strmém písčitém svahu

  • Počet vajec: 4–8, bílá barva

  • Inkubace: asi 20 dní, mláďata se líhnou holá a slepá

  • Společenské hnízdění: často ve koloniích i s více než 100 hnízdy

Potrava:

  • Hlavní potrava: včely, vosy, čmeláci, vážky, motýli

  • Způsob lovu: loví za letu – tzv. „vzdušný lovec“

  • Zneškodnění žihadla: ulovený hmyz tře hlavou o větev, aby vymáčkla jedový váček

Zajímavosti:

  • Jeden z nejpestřejších ptáků Evropy

  • Velmi elegantní a rychlý let – často klouzavý

  • Jejich hnízdiště jsou ohrožena těžbou písku a zavážením pískoven

  • Včelaři je někdy považují za škůdce – kvůli lovu včel

Autor: -staha-. Foto: Dagmar Stříbrná

Kdo je dalším spolupracovníkem Kladenských listů plus Dagmar Stříbrná?


K fotografování se dostala už v předškolním věku, kdy dostala svůj první aparát od tatínka. Už od začátku se ukázal její talent, který zaměřila primárně na makro fotografie. Postupně se dokázala vypracovat na dnes uznávanou odbornici ptačí říše a dokáže originálním a dokonalým způsobem, zachytit prchavé vteřiny z tohoto světa. Dnes už odrostlejší, po desítkách let, fotografka, duší neustále mladá, neváhá pro dokonalou fotografii, bez ohledu na počasí, trávit hodiny, bez hnutí, ve svých zamaskovaných úkrytech, i pro jedinou fotku. Kladenským listům je ctí, že mohou využívat její fotografie a seznámit s nimi své čtenáře.

« ZPĚT NA HLAVNÍ STRANU